Dnes mě čeká poslední velký nákup před odjezdem do Olomouce. Pak už jen sbalit a tradá na přípravák. Ve shonu těch běžných starostí a taky samotných příprav na setkání se dostaly ke mně i hlasy, které shazují význam takových setkání … a zamrzí to, když něco takového vysloví kněz. Prý jde jen o nadšení, o davové šílenství …

 

Před patnácti lety jsem jako účastník jel na své první setkání, tehdy do Žďáru nad Sázavou. Nevím, kdo s jakými úmysly jedete za pár dní do Olomouce … pro mě byl tehdy rozhodující důvod, že tehdy tam jela slečna, která se mi moc líbila. Možná ale není tak podstatné, co byl ten pádný důvod, že se seberete a jedete na takovou akci. A ano … dá se zažít davové šílenství, člověk se nadchne, možná si tam najde kluka nebo holku, možná pokecá s přáteli a nové pozná. A možná ho zaujme i hudební produkce.

 

Když jsem ale tehdy jel, nějak jsem zůstal vnitřně otevřený i pro ten připravený program. Byť jsem měl takové povrchnější důvody, proč jet na setkání, proč jít tam a tam zrovna na tuhle přednášku nebo na tento koncert … ty Boží skutečnosti měly nějak u mě otevřeno.

 

Dodnes žiju z některých kázání. A jeden úryvek napíšu nakonec. Nezažil jsem žádný mimořádný mystický zážitek. Ale ten „materiál“, který mi církev díky tomu setkání naservírovala, ve mně roste pořád. A jsou to důležité postoje víry! Postupně jsem se naučil dobře odpovídat na těžké otázky, které v životě přišly … o smyslu smrti, o smyslu tělesné čistoty, o smyslu držet se Pravdy a častému přijímání svátostí. Můžete se hodně dočíst v knihách svatopisců. Ale takové setkání aspoň pro mě má obrovský smysl v tom, že je do mě intenzivně nalévána inspirace od Ducha svatého, abych byl lepším člověkem. Nezažil jsem nic intenzivnějšího a inspirativnějšího pro život z víry a život s Pánem Bohem než takové setkání.

 

Mně už zbývá se sbalit a zítra zajít ke zpovědi. A můžu jet. A to slibované kázání … je to od biskupa Škarvady. Ten milý dědeček řekl tehdy před patnácti lety věty, které mě dodnes berou … a možná právě pro tyhle věty má takové setkání nedosažitelně hluboký smysl.

 

„Víte … dát se do rukou Božích neznamená, že budeme mít život jenom snadný. Pán řekl, že také musíme nést svůj kříž. A kříž … to je rána, která přijde, když ji vůbec nečekáte … najednou jste v nemocnici, propadnete u nějaké zkoušky, jste vyhozen ze svého zaměstnání … prostě je to rána, která vás porazila. A … Pán to vidí! Víte, jaká je v tom síla? Já nejsem ztracený, ale … Pán to vidí!“